Nezhoubné kožní tumory, névy a cévní malformace
Nezhoubné (benigní) kožní nádory
Nezhoubné (benigní) nádory kůže jsou poměrně časté. Na rozdíl od zhoubných (rakovinových) nádorů se nešíří do jiných částí těla, nerostou agresivně a většinou nepředstavují vážné zdravotní riziko. Přesto mohou být nepříjemné – například z kosmetických důvodů, nebo pokud rostou na nevhodném místě.
Proč tyto nádory vznikají?
Vznik benigních nádorů může být způsoben různými faktory:
• Slunce (UV záření) – nejvýznamnější příčina. Zejména lidé se světlou pletí, světlými vlasy a modrýma očima jsou více ohroženi.
• Chemikálie nebo radiace – například dehet, arzen, ionizující záření.
• Viry – například některé typy papilomavirů (HPV).
• Oslabená imunita – např. u pacientů po transplantaci.
• Věk – s přibývajícím věkem se obranyschopnost kůže snižuje a riziko vzniku nádorů stoupá.
• Dědičnost nebo dlouhodobé mechanické dráždění – některé typy nádorů mohou být spojeny s genetickými predispozicemi (výskyt určitých nádorů v rodině). Nádory také mohou vznikat v chronických nehojících se ranách a opakovaně zraňovaných místech na těle.
Nejčastější typy benigních kožních nádorů
• Seboroická keratóza – známá také jako verruca seborrhoica, je velmi častý nezhoubný kožní výrůstek, který se objevuje především u starších lidí. Tyto útvary mají obvykle tmavě hnědou až černou barvu a na pohled připomínají zaschlý vosk, strup nebo šupinku nalepenou na kůži. Nejčastěji se vyskytují na trupu, obličeji nebo zádech. Někdy mohou svědit nebo se podráždit například třením o oblečení. Ačkoliv jsou neškodné, pokud začnou růst, měnit se, nebo překážejí, doporučuje se jejich odstranění.
• Fibromy – jsou další skupinou nezhoubných výrůstků. Vypadají jako malé „bouličky“ mající barvu okolní kůže (někdy měkké, jindy tužší) a mohou být připojené ke kůži buď široce, nebo jen tenkou stopkou (v tom případě se nazývají fibroma pendulum). Nejčastěji se objevují v místech tření, tedy na krku, v podpaží či tříslech, častěji u lidí s nadváhou. Existuje několik speciálních typů fibromů, například angiofibrom, který obsahuje drobné cévky a často se vyskytuje na obličeji, nebo neurofibrom, který je typický pro genetické onemocnění zvané neurofibromatóza (Recklinghausenova nemoc). Léčba fibromů je obvykle nutná jen tehdy, pokud působí problémy, rostou nebo je podezření, že by se mohlo jednat o zhoubný nádor.
• Lipomy – jsou měkké nezhoubné nádory vznikající z tukové tkáně. Na pohmat působí jako měkké bulky pod kůží, které jsou dobře pohyblivé a většinou nebolí. Vyskytují se nejčastěji na zádech, ramenou, pažích či stehnech. Častěji se objevují u lidí středního a vyššího věku, a v některých případech se vyskytují dědičně v rodině. I když lipomy obvykle nepůsobí potíže, někdy mohou utlačovat nervy a působit nepříjemné pocity, jako brnění nebo bolest. Pokud pacientům esteticky vadí nebo jsou v nepříjemném místě, lze je odstranit chirurgicky.
• Keratoakantom – je nezhoubný, ale rychle rostoucí kožní výrůstek, který se nápadně podobá některým typům zhoubných nádorů. Vzniká nejčastěji na obličeji nebo hřbetech rukou a během několika týdnů může vyrůst do podoby kulovitého útvaru se šupinkou nebo krustou ve středu. Právě kvůli rychlému růstu a podobnosti s rakovinou se obvykle doporučuje keratoakantom co nejdříve odstranit a provést histologické vyšetření, aby se vyloučila jiná, vážnější diagnóza.
• Lymfangiomy – jsou vzácnější nezhoubné útvary, které vznikají z mízních cév. Vypadají jako měkké, nažloutlé nebo narůžovělé útvary, někdy tvořené shlukem drobných puchýřků. Nejčastěji se nacházejí v oblasti krku nebo končetin. Problém nastává, pokud prorůstají do hloubky nebo tlačí na okolní tkáně (v takovém případě mohou způsobit otoky, bolest nebo narušení funkce dané oblasti). Menší léze lze někdy ošetřit laserem, ale u větších nebo hlubších útvarů je nejčastějším řešením chirurgické odstranění.
Kompletním chirurgickým odstraněním ložiska dochází k definitivnímu vyřešení pacientových obtíží a většinou není potřeba žádné další léčby. Pokud má lékař podezření, že by se mohlo jednat o zhoubný tumor nebo si není jistý typem a chováním léze, může rozhodnout o provedení histologického vyšetření.
Névy (kožní znaménka)
Pigmentová znaménka – co byste o nich měli vědět
Pigmentová znaménka, odborně nazývaná melanocytové névy, jsou běžné útvary na kůži, které vznikají z pigmentových buněk zvaných melanocyty. Tyto buňky produkují melanin, což je tmavý pigment zodpovědný za zbarvení kůže. Znaménka se mohou objevit již při narození nebo až v průběhu života, nejčastěji v dětství nebo dospívání. Většina znamének je zcela neškodná, ale některá si zaslouží pravidelné sledování, protože v nich může vzniknout zhoubný nádor – maligní melanom (více informací o maligním melanomu ZDE).
Jak znaménka vypadají?
Znaménka mohou mít různou velikost, barvu i povrch. Mohou být plochá, lehce vystouplá nebo bradavičnatá. Nejčastější barvou je hnědá v různých odstínech, někdy až téměř černá. Důležitým znakem neškodného znaménka je jednotná barva a pravidelné okraje. Pokud se znaménko mění, například začne růst, tmavne, ztrácí pigment nebo se stává vícebarevným, je vhodné navštívit dermatologa.
Dělení znamének
Mezi běžná pigmentová znaménka patří takzvané získané névy, které se nejčastěji objevují v dětství a na začátku dospělosti. Jsou většinou menší než 2 centimetry, mají hladký nebo mírně vystouplý povrch a pravidelnou barvu. Vzácněji se vyskytují vrozená, takzvaná kongenitální znaménka, která jsou přítomná již od narození. Ta mohou být různě velká, od drobných po velmi rozsáhlá, která mohou dosahovat až desítek centimetrů. U větších vrozených znamének je vyšší riziko, že se v nich může objevit melanom, proto by měla být sledována zkušeným dermatologem.
Existují také takzvaná atypická znaménka (dysplastické névy). Ta mají nepravidelný tvar, více barev a často rozmazané okraje. Vzhledem k jejich podobnosti s melanomem je vždy na místě odborné vyšetření a často chirurgické odstranění s histologickým vyšetřením.
Cévní tumory a malformace
Hemangiomy
Hemangiomy jsou nejčastější cévní nádory v dětském věku. Obvykle nejsou přítomné hned po narození, ale objeví se během prvních dnů života. Někdy je při narození vidět jen malá červená tečka. Rychle rostou během prvního roku života a poté začínají samovolně ustupovat. Do sedmi let věku májí tři čtvrtiny dětí hemangiom zcela vymizelý a do devíti let až devadesát procent dětí. Tento proces je spontánní, bez ohledu na pohlaví, velikost nebo umístění hemangiomu.
Hemangiomy mohou být povrchové (jasně červené a vystouplé), hluboké (modravé a méně nápadné) nebo smíšené. Na pohmat je nelze vyprázdnit, což je odlišuje od cévních malformací. Nejčastěji se vyskytují na hlavě a krku a častěji u dívek.
Léčba je většinou konzervativní – pokud hemangiom neohrožuje životní funkce, pouze se sleduje a čeká se na jeho spontánní vymizení (involuci - zánik). Zejména v esteticky exponovaných oblastech (obličej, dekolt atd.) se dá využít laserové terapie k zastavení zvětšování a urychlení zániku hemangiomu. Při komplikacích, jako je krvácení nebo zánět, se využívá tlakových obvazů a nanášení antibiotické masti. U větších nebo nebezpečně umístěných hemangiomů se využívá terapie kortikosteroidy nebo betablokátory, jelikož však mají také určité negativní účinky, je potřeba pečlivě zvážit jejich nasazení. V některých případech může být nutná i chirurgická léčba.
Cévní malformace
Cévní malformace jsou vrozené a přítomné od narození. Na rozdíl od hemangiomů nikdy samy nezmizí a rostou pomalu spolu s dítětem. Rozlišujeme je podle typu cév, které je tvoří – mohou být kapilární, žilní, lymfatické, arteriální nebo kombinované. Dále je dělíme podle rychlosti proudění krve na pomalu a rychle proudící.
Kapilární malformace jsou například tzv. „oheň“ – červené skvrny na obličeji nebo krku, které při pláči ztmavnou. Žilní malformace se projevují modravými skvrnami, které se dají stlačit a tím dočasně vyblednou. Lymfatické cévní malformace, vznikacící z cév lymfatického systému, mohou způsobovat otoky a puchýře, často v oblasti krku nebo obličeje. Arteriovenózní malformace jsou složitější, často způsobují bolest a mohou vést k srdečnímu selhání.
Některé cévní malformace jsou součástí syndromů, které se projevují poruchami vývoje mozku, obličeje, končetin nebo trávicího traktu.
Diagnostika cévních malformací zahrnuje ultrazvuk, magnetickou rezonanci nebo CT angiografii.
Terapie závisí na typu a rozsahu malformace. Malé a nekomplikované léze se sledují, větší mohou vyžadovat sklerotizaci, embolizaci nebo chirurgický zákrok.